Custom Functions Canonu 400D při focení krajiny

Custom Functions neboli uživatelské funkce jsou na digitálních zrcadlovkách značky Canon ukryté v nejzazším koutku menu, jakoby se jednalo o zcela nepodstatná nastavení. Ale nenechte se mýlit – nastavení některých funkcí může výrazně ovlivnit způsob, jakým fotíte.

Položka Custom Functions opravdu působí na první pohled docela záhadně a uživatelsky nepřívětivě, skoro jako nějaké servisní menu. Spousta fotografů do této oblasti nastavení moc často nezabrousí a mnohdy neví, o co přichází. Uživatelské funkce najdete pod poslední ikonkou v horním menu jako třetí položku shora. Když do ní vstoupíte, uvidíte podivnou řadu čísel. Vlastně dvě řady – první znamená číslo uživatelské funkce (na 400D je jich 11) a pod ním je číslo udávající její aktuální nastavení.

Pro každý styl či žánr focení je samozřejmě vhodné jiné nastavení. Protože sám fotím hlavně krajinu, zaměřím se na čtyři funkce a jejich nastavení, které považuji pro krajinářskou fotografii za nejužitečnější a které sám aktivně používám. Jde o následující funkce:

C.Fn-1: SET button/Cross keys funct.

První funkce umožňuje změnit chování tlačítka SET při focení. Nabízí se nám celkem pět možností:

  • 0 – SET: Picture Style
  • 1 – SET: Quality
  • 2 – SET: Flash exp comp
  • 3 – SET: Playback
  • 4 – Cross keys: AF frame selec.

Nevím, jestli existuje někdo, kdo často mění Picture style nebo kvalitu záznamu během focení, ale typický případ to určitě nebude. Já tohle neměním prakticky nikdy. Osobně jsem si zvykl na nastavení číslo 4, které umožňuje měnit zaostřovací bod pomocí kurzorových šipek (během několikasekundového „aktivního“ intervalu po namáčknutí spouště, kdy zůstávají svítit naměřené expoziční hodnoty) bez nutnosti stisku dalšího tlačítka. Nevýhodou je, že pro změnu ISO nebo vyvážení bílé (které jsou normálně dostupné právě přes kurzorové šipky) je nutno počkat 4 sekundy do zhasnutí expozičních hodnot. Ale protože zaostřovací bod měním mnohonásobně častěji než ISO či WB, považuji toto nastavení za nejlepší volbu.

C.Fn-2: Long exp. noise reduction

Redukce hot pixelů při dlouhých expozicích. Název je trochu zavádějící, protože se nejedná o redukci běžného šumu, ale o tzv. dark frame subtraction – to znamená, že po ukončení expozice se automaticky provede další expozice o stejné délce se zavřenou závěrkou a tento černý snímek se pak od první expozice odečte. Tím se eliminují hot pixely, které mají tu vlastnost, že zůstávají po dobu obou expozic rozsvícené na stejných místech. Přiznám se, že toto mám nastaveno na off, protože hot pixely se výrazněji tvoří až při několikaminutových expozicích a čekat místo deseti minut dvacet se mi obvykle nechce. Raději v těchto případech volím metodu sčítání několika kratších expozic po sobě, což je příznivější i z hlediska klasického šumu.

C.Fn-4: Shutter/AE lock button

Nastavení chování spouště a tlačítka hvězdička (*) během focení. Možnosti jsou na první pohled těžko dešifrovatelné:

  • 0 – AF/AE lock – klasická výchozí volba, kdy tlačítkem hvězdička zablokujete expozici a namáčknutím spouště zaostříte
  • 1 – AE lock/AF – hvězdičkou zablokujete autofokus a namáčknutím spouště nezávisle naměříte expozici
  • 2 – AF/AF lock, no AE lock – manuál praví, že v režimu inteligentní AF servo můžete stisknutím hvězdičky dočasně vyřadit z činnosti autofokus
  • 3 – AE/AF, no AE lock – opět spíše pro akční fotografii pohybujících se objektů, kdy hvězdičkou zapínáte/vypínáte inteligentní AF servo

Toto je jedna z nejzajímavějších funkcí. Přiznám se, že jsem ji docela dlouho ignoroval a fotil jsem s výchozím nastavením. Ale jakmile jsem ji objevil a zjistil, že volbou 1 můžu nezávisle zaostřovat a měřit expozici, mám od té doby nastavenou zásadně tuto možnost. Jakmile totiž v tomto módu stisknete hvězdičku, autofokus zaostří a fotoaparát drží toto zaostření nejen po dobu oněch aktivních čtyř vteřin, ale napořád. Po namáčknutí spouště už se pouze naměří expozice, autofokus drží původní zaostření. Pro krajinářské workflow ideální: fotoaprát na stativu, pečlivě nastaveném pro vyhlédnutou kompozici (vyrovnáno na vodováhu), vyberu zaostřovací bod, zaostřím hvězdičkou, pak teprve nasadím filtry (přes které se už často autofokus nechytá), čekám na světlo, a ve správném okamžiku už jen exponuji kabelovou spouští bez obav, že se mi začne snažit autofokus zběsile zaostřit někam do tmy. Jen si člověk samozřejmě musí pamatovat, že je potřeba vždy explicitně zaostřit – pro akční fotografie je tento režim naopak zcela nevhodný.

C.Fn-7: Mirror lockup

Nejznámější, a dalo by se říct nechvalně proslulá, funkce – předsklopení zrcátka. Při focení ze stativu je to užitečná věc pro eliminaci rozechvění snímků od vibrací při sklápění zrcátka. Při kombinaci se samospouští se nastaví automatická dvousekundová prodleva, což je tak akorát a není potřeba ani používat kabelovou spoušť. Ovšem jak Michael Reichmann už po léta tradičně při každé recenzi čehokoliv značky Canon nikdy nezapomene vytknout – tato funkce by si zcela bez pochyb zasloužila vlastní samostatné tlačítko. Třeba místo nejnesmyslnějšího tlačítka, které se kdy na fotoaparátu objevilo, a které, pokud je mi známo, ještě nikdy žádný fotograf na světě nestiskl (ano, myslím tím Print button). Takže MLU ano, pokud se vám jej bude chtít neustále přepínat hluboko v menu.

To je podle mého asi to nejzajímavější, co Custom Functions nabízejí fotografům krajiny. Pokud jste je dosud opomíjeli, rozhodně doporučuji vyzkoušet různá nastavení. Třeba některé z nich pomůže k vylepšení vašeho fotografického workflow.

Datum: 27. 6. 2008, Autor: Karel Fučík

Komentáře (0)

Zatím žádný komentář…

Přidat komentář

  (nebude zveřejněn)

Ochrana proti spamu (prosím, zodpovězte následující otázku):

Položky označené * jsou povinné.

Nejnovější komentáře