Přichází Canon 5D Mark II, zahoďte elková skla…?

Tak nám vydali nástupce Canonu 5D. Při té to příležitosti jsme se mohli dozvědět, zejména ve fotografických fórech, spoustu zajímavých – téměř bych se nebál napsat insiderských – informací. Především jsme se dozvěděli, že:

• 21 megapixelů je úplně zbytečných, nikdo je nevyužije a nikdo je nechce. A vůbec, je to jen marketingová záležitost – víc megapixel, víc canon…
• více megapixelů znamená větší šum, že ano, takže fotky budou zašuměné víc než kdyby tam nechali 12 mega a raději zapracovali na dynamickém rozsahu
• na takové rozlišení nebudou stíhat objektivy, na eLkové zoomy rovnou zapomeňte, maximálně tak pevná eLka se sem tam chytnou
• proboha, oni tam dali video! Do zrcadlovky video nepatří, zase vítězství marketingového oddělení. Zrcadlovka je na focení, víme, ne na nějaké hračičky s videem. Na to si kupte videokameru.

Inu tak. A to ještě není přístroj na trhu. Já vám nevím, školy nemám, fotím jen obyčejným čtyřistadéčkem s běžnými „levnými“ objektivy. Fotím pro radost a zábavu, nemám žádné zběsilé nároky na kvalitu, ale jsem tak trošku perfekcionalista a v rámci možností se vždy snažím dostat z dané techniky kvalitativní maximum. Takže bych si dovolil pár mých osobních komentářů:

Velikost jedné buňky snímače 5D Mk II je 6,4 μm (u staré 5D to bylo 8,2 μm). Velikost buňky na mém Canonku 400D je 5,7 μm. Znamená to snad, že já už bych měl svoje objektivy vyhodit hned, ani nemusím čekat na nový foťák? Jistěže ne. Jednak na Canonu 400D se z fullframových objektivů využije jenom střední část, takže na kresbu kritické kraje se oříznou (ovšem co takhle EF-S skla, hm?). Druhak – a to považuji za důležitější – takovéto uvažování je poněkud zvrácené. Měli bychom si zvyknout na to, že technologie pokročila na úroveň, kdy rozlišení čipů konečně dosáhlo meze fyzických možností objektivů. Což ovšem považuji za žádoucí stav. V jakékoliv digitalizační technologii je cílem rozlišení takové, kdy vzorkování samo o sobě není limitem. Limitem by měla být nějaká fyzikální mez, nikoliv samotná digitalizace.

Uvažujme zvukovou techniku, kde se digitalizace prosadila o pár let dříve než ve fotografii. Pokud vezmu v úvahu už pouhý stařičký CD záznam – vzorkovací frekvence je zde 44,1 kHz, což dle Nyquist-Shannonova teorému znamená, že takto můžeme zaznamenat signál o frekvenci do 22,05 kHz (Ovšem v nahrávací technice se dnes používají i mnohem vyšší vzorkovací kmitočty – nějakých 96 kHz žádná míra). Což je akorát nad limitem lidského sluchu (který je stejně obvykle pod 18 kHz). A stěžuje si snad tady někdo, že lidské ucho nestíhá digitální převodník? A běžné reproduktorové soustavy (= příměr s objektivy)? Ne, prostě máte snímač, který má takovéto rozlišovací schopnosti a využijte jich, jak umíte. Jinými slovy – snímač umožní z objektivu získat maximum (ne naopak). Dosud jsme měli snímače, které nedokázaly využít možností objektivů. Konečně se to nyní mění – je to důvod si stěžovat?

Druhá věc je, zda je toto rozlišení je vůbec už ona kritická hranice. Pokud si uvědomíme, že barevná informace se musí rekonstruovat pomocí interpolace z Bayerovy masky (mimochodem, mám podezření, že ti, kdo kritizují přemegapixelovanost nového 5D jsou titíž šťouralové, kteří v minulosti haněli Bayerovu interpolaci u digitálů), zjistíme, že vyšší rozlišení má i jiné přínosy, než je na první pohled zřejmé. (I když o tom, jak velký přínos tohoto jevu ve skutečnosti je, nebudu spekulovat.)

Nicméně je téměř jisté, že celkové rozlišení 5D Mk II versus 5D bude při stejném objektivu vždy lepší nebo maximálně stejné ve prospěch nového přístroje. I když se na obrazovce při zvětšení 1:1 může zdát obraz méně ostrý, na fyzicky srovnatelném rozměru (tisku) to bude jinak.

Co tam máme dál… šum! Ano, šum, vděčný to parametr odpůrců megapixelů. Je zajímavé, že každá další generace zrcadlovek má vyšší rozlišení a lepší odstup signálu od šumu, než ta předchozí. Jednak se technologie neustále zlepšuje, zmenšují se mezery mezi jednotlivými buňkami (50D už tam žádné mezery ani nemá) a tím se zmírňuje i zmenšování buněk. Druhak, porovnávat míru šumu per-pixel není tak úplně fér. Opět – srovnávejme míru šumu na stejný fyzický rozměr, ne na relativní jednotku, jakou je pixel. Pokud bychom srovnávali srovnatelné, museli bychom zprůměrovat hodnoty několika pixelů u vysokomegapixelového snímače, čímž by se míra šumu o něco snížila.

Video v zrcadlovce. Další mýtus zbořen, tabu prolomeno. Pro některé nepochopitelné, pro některé až nepřípustné. Fotoaparát je na focení. Když chci točit video, koupím si přece kameru, ne? Možná. Ovšem video v zrcadlovce přináší možnosti, o kterých se vám u běžných videokamer ani nesnilo. Špičková kvalita obrazu (na snímač, primárně určený pro statickou fotografii, jsou kladeny mnohem vyšší kvalitativní nároky než na snímače do videokamer), perfektní chování v podmínkách s nízkou úrovní osvětlení, naprosto čistý obraz (po zmenšení z 21 Mpx se prakticky veškerý šum ztratí), ale především možnost používat širokou škálu objektivů a využívat malé hloubky ostrosti a perfektního bokehu u světelných skel, to dělá z videa v zrcadlovce úžasnou killer feature. Ostatně podívejte se sami.

Nová 5D se mi líbí, fotím hlavně krajinu a na to je jak dělaná. Jenom zatím nevím, jestli jsem ochoten za ni vyhazovat tolik peněz. Přece jen, můj současný fotoaparát mě neomezuje tolik jako mé fotografické (ne)schopnosti. Asi ještě počkám, až se naučím pořádně fotit. Třeba pak už budou mít zrcadlovky konečně pořádné rozlišení ;)