Webfonts – spása pro typografii na webu?

V poslední době se (zejména na zahraničních zdrojích) vyrojilo množství optimistických článků ohledně budoucnosti webových fontů, tj. fontů přilinkovaných k webové stránce pomocí CSS pravidla @font-face. Z těchto článků doslova čiší nadšení nad tím, že všechny poslední verze prohlížečů již nějakou formou webové fonty podporují, a že se tedy v blízké době nejspíš dožijeme typografické webové nirvány. Jsou zde sice ještě jisté technické a hlavně licenční překážky, ale kostky již byly vrženy, Rubikon překročen a zdá se, že není sil, které by nástup webových fontů dokázaly zastavit.

Nechci se zabývat technickými detaily, pro úplnost jen odkážu na http://webfonts.info/, kde najdete dostatek informací i příkladů použití. Mě na webových fontech zajímají (děsí?) trošku jiné věci. Nevidím na nich totiž jen samá pozitiva a sociální jistoty, ale i pár nových problémů.

Rasterizace fontů, antialiasing, ClearType a hinting

A začnu hned nejtěžším kalibrem – rozdíly v renderování fontů na různých systémech. V současné době se na webu používá sada osvědčených základních písem, které jsou (nebo jejich ekvivalentní náhrady) dostupné na většině používaných systémů, a které vypadají a čtou se všude celkem dobře. Ať už se to někomu líbí nebo ne, vychází tato písma hlavně ze systému Windows. Windows mají poměrně komplikovaný způsob renderování písma, v současnosti se můžeme setkat se třemi metodami vyhlazování:

• vypnuté vyhlazování (z dob Windows 3.11)
• standardní vyhlazování (z dob Windows 95)
• ClearType (z dob Windows XP)

Ve všech případech se u malých velikostí písma (obvykle do 14 px, ovšem záleží i na fontu) uplatňuje tzv. hinting. Hinting je metoda, jak přizpůsobit kresbu písma pixelovému rastru na monitoru. Zjednodušeně řečeno se tímto způsobem svislé a vodorovné tahy písem zarovnávají na celé pixely, čímž se zabrání jejich rozmazání. Písmo vypadá ostřejší, někteří říkají, že se lépe čte a v neposlední řadě se tím dost zásadně zmrší původní vzhled písma. Hinting je vlastnost formátu TrueType a aby měl nějaký smysl, musí jej písmo podporovat. A protože je tvorba takového ručně ohintovaného fontu pěknej opruz, je takových písem na světě jako šafránu – jde prakticky jen o systémová písma Windows, která se dnes na webu používají. Většina písmolijen tvoří fonty primárně pomocí postscriptových křivek a hinting neřeší (pro tisk není potřeba). Kámen úrazu je v tom, že na systému Windows vypadají fonty bez hintingu v malých (ale i středních) velikostech ohavně až nečitelně. Viníkem je podivný způsob vyhlazování, který se snaží něco jako hinting provádět automaticky.

Naproti tomu ve světě Maců se hintingové instrukce v TrueType fontech neberou při renderování v úvahu, systém veškeré písmo vyhlazuje s důrazem na typografickou věrnost a zachování kresby písma a ačkoliv lze vést dlouhé spory o to, jestli je vyhlazování lepší nebo horší než ClearType, je jasné, že u fontů bez hintingu je renderování na Macích o řád lepší a čitelnější než na Windows.

Problém vidím v tom, že velká spousta designerů pracuje na Mac OS. Tito designeři budou mít tendenci k používání písem, která na jejich systému vypadají báječně a budou přehlížet špatnou čitelnost a vizuální ohavnost těchto písem na Windows. Pro použití libovolného fontu tak bude potřeba otestování na všech nejpoužívanějších systémech a na Windows samozřejmě pomocí všech tří metod vyhlazování. Ne všichni webdesigneři to budou ochotni podstupovat a ne všichni budou schopni potlačit pocit vlastní kreativity na úkor praktičnosti a čitelnosti.

Takto například vypadá jedna ukázka webfontu ve Firefoxu 3.5 na Windows při vypnutém vyhlazování. Krása CSS designu:

Typografie vs. weboví grafici

Druhý problém, za který fonty nemohou, ale který s nimi nevyhnutelně přijde, je v samotných graficích. Nechci se nikoho dotknout, ale… (…kdo z vás to má?). Typický dnešní webový grafik je typografií nepolíben, plete si kapitálky s verzálkama, čtverčík je pro něj sprosté slovo, o ligaturách nemluvě. Za vrchol typografického umu u něj můžeme považovat, když rozezná uvozovky od znaků palcové míry. (Samozřejmě mám na mysli průměrného – typického grafika, čest výjimkám.).

Nepochybuji, že právě tací umělci se webových fontů chopí jako první. Už delší dobu mohou své typografické choutky ventilovat pomocí různých obrázkových nadpisů, dnes i s pomocí nástrojů jako SIFR nebo Cufón (které však netrpí problémem nastíněným výše). Ovšem v rozletu jim stále brání omezené možnosti použití na několik málo nadpisů na stránce. S rozšířením webových fontů však tato bariéra padne a typografickým zrůdnostem páchaným ve velkém na základním písmu už nebude stát vyjma licenčních podmínek nic v cestě.

Bohužel na to doplatí (jako vždycky) uživatelé webu. Zatímco nyní se můžeme spolehnout, že většina webů je dnes (pominu-li zlomyslnosti typu malé písmo s dlouhými řádky a nízkým prokladem v barvě sotva střední šedé) v podstatě dobře čitelná, nejsem si jistý, jestli to bude platit i po nástupu webových fontů.

Nejsem obecně proti webovým fontům, určitě je to lepší, než vyřezávat obrázkové nadpisy. Na druhou stranu nesdílím všeobecné nadšení. Kvalitních fontů, použitelných pro webové prostředí není zase tolik, jak by se mohlo zdát. Webdesignerů, kteří je dokážou dobře použít, je ještě méně. Osobně jsem velmi zvědavý, jak webové fonty v budoucnu ovlivní webdesign.

UPDATE: forabeautifulweb.com testuje TypeKit. A jak to vypadá v Opeře? Tak :)