Jak na přechodové filtry

Každý, kdo se zabývá focením krajiny víc než jen dokumentačně, se dřív či později začne zajímat o přechodové filtry. Filtry nejsou žádná věda, ale zpočátku není úplně jednoduché se v nich vyznat, proto jsem sepsal podle vlastních zkušeností pár úvodních praktických poznatků pro začátečníky.

Jak na přechodové filtry

Přechodové filtry jsou v krajinářské fotografii standardem. Bez nich totiž některé záběry prostě nevyfotíte. Lze je sice do určité míry nahradit pomocí HDR techniky, což je v současnosti velice módní záležitost, ale dosáhnout stejného feelingu jako s použitím filtrů není tak jednoduché. Vím to. Sám jsem fotil HDR technikou skoro rok, abych se poté vrátil ke klasickým filtrům.

HDR má oproti filtrům následující nevýhody:

  • k HDR je potřeba více expozic jedné scény. To ji diskvalifikuje pro snímky focené bez stativu, snímky, obsahující pohybující se objekty (počítejte v to i listí na stromech) atd. I se stativem je potřeba mnohem vyšší opatrnosti a pečlivosti. Minimem jsou tři snímky na záběr.
  • pro HDR potřebujete minimálně 3 × větší kapacitu karty, vzniká velké množstí souborů, ve kterých se špatně orientuje a vybírá atd.
  • spojení snímků do HDR není totéž, jako fotit s přechodovým filtrem. HDR je nutné převést do koukatelné podoby pomocí tone mappingu, který většinou produkuje nepěkné artefakty (svělé aury kolem hran apod.), nebo pomocí ruční editace přechodových masek. Je to časově náročný proces a výsledek je vždy jiný, než s filtrem.
  • při snímání HDR vzniká problém se ztrátou lokálního kontrastu. Přesvětlené části snímku při delších expozicích totiž ovlivňují celý snímek (více celkového světla v objektivu = ztráta kontrastu).

Ale i filtry mají nevýhody oproti HDR:

  • problémy s vinětací u širokých skel
  • další sklo navíc vede k více odleskům a k mírnému zhoršení kresby
  • nutnost opatrné manipulce, čištění atd. Výměna a nastavování filtrů „na place“ může někdy znamenat prošvihnutí rozhodujícího okamžiku
  • filtry mají lineární přechod, členitému horizontu se filtr prostě nepřizpůsobí, takže přechod je někdy vidět

Celkově to vypadá vyrovnaně, ale pro mě osobně mají filtry nad HDR navrch. Pokud i pro vás, čtěte dál…

Pozn.: Nezabývám se teď efektovými zabarvenými filtry, kterých je samozřejmě celá řada, ani polarizačními nebo plnými ND filtry. Tento článek je zaměřen výhradně na neutrální přechodové filtry.

Jakou značku filtrů?

Existuje množství značek a výrobců, zkusím vybrat některé neznámější a nejpoužívanější:

  • Singh Ray – filtry spjaté se jménem legendárního fotografa a horolezce Galena Rowella. Tyto filtry patří k vyšší třídě, a to kvalitativně i cenově. U nás se nezdají být příliš rozšířené, ani nevím, že by je v Česku někdo oficiálně prodával, ale v USA je to poměrně vyhlášená značka. Mimochodem, Singh Ray provozuje i velmi zajímavý firemní blog, kam píší přizvaní fotografové o svých zkušenostech s filtry této značky (zajímavé nejen pro uživatele Singh Ray). Takto se podle mě má dělat firemní blog.
  • Lee Filters – renomovaný výrobce filtrů, nabízí vlastní sofistikovaný systém držáků. Patří rovněž k vyšší třídě.
  • Cokin – velmi známý francouzský výrobce filtrů, Cokin filtry jsou velmi rozšířené mezi fotoamatéry, díky nízké ceně a jednoduchému systému držáků. Filtry Cokin jsou ale také nechvalně známé problémy s barevnou nestálostí – filtry často nejsou barevně zcela neutrální a fotografie pak barevně ujíždí např. do fialova či do hněda.
  • Formatt HiTech filtry – britský výrobce filtrů pro filmovou a osvětlovací techniku nabízí i fotografické filtry. Jsou cenově dostupné a podle mnohých (včetně mě) kvalitativně na vyšší úrovni než Cokin. Netrpí problémy s barevnými posuny tak jako Cokin. Mezi českými fotoamatéry se poslední dobou stávají oblíbené jako kvalitnější náhrada Cokinů.
  • Kood filtry – poměrně nová značka, která má spíše pověst klonu Cokinů, kterým konkuruje i cenou. Jsou levnější, kvalitativně zřejmě srovnatelné s Cokiny. Co se týče barevné stálosti, netuším, nemám osobní zkušenost. Podle některých jsou na tom lépe, než Cokin, podle jiných zhruba stejně.

Osobně používám filtry HiTech a jsem s nimi celkem spokojený. Pokud chcete co nejlepší kvalitu, jděte do Lee či Singh Ray, pro slušnou kvalitu za solidní cenu Hi-Tech, Cokin bych raději nedoporučoval a ke Koodu toho moc říct nemůžu.

Jaké jsou typy filtrů a jak se označují?

Většina výrobců má v sortimentu minimálně dvě velikostní řady filtrů:

  • 84 × 100 mm – nejpoužívanější standard pro zrcadlovky, pasuje do držáků typu P od Cokinu. Šířka se u jednotlivých výrobců liší o cca 1 mm (83–84 mm), ale do držáku od Cokinu obvykle pasují. Výška se také liší, Cokin je vysoký 100 mm, HiTech má 110 mm a Singh Ray 120 mm. Čím vyšší, tím lepší, protože u širokoúhlých objektivů pak můžete s filtrem více posunovat nahoru a dolu, aniž by spodní či horní hrana filtru zasahovala do záběru (je to vidět). 100 mm u Cokinu je celkem málo, ani 110 mm u HiTechu nedovoluje na ultraširokých ohniscích 1/5 kompozici aniž by byl vidět spodní okraj filtru. V tomto je Singh Ray se 120 mm nejlepší.
  • 100 × 150 mm (tj. 4 × 6", popř. čtverec 100 × 100) – větší a dražší rozměr. Používá se na přístroje větších formátů, a nebo i na zrcadlovky s širokoúhlými objektivy. Někteří fotografové rádi přidržují filtry před objektivem v ruce a k tomu je větší rozměr taky pohodlnější.

Kromě toho se přechodové filtry se vyrábějí v několika verzích podle síly ztmavení a podle strmosti přechodu.

V označování síly ztmavení je docela chaos, protože co výrobce, to jiný způsob značení. Používají se nejčastěji číselné řady 0,3 - 0,6 - 0,9 - 1,2; nebo podle prodloužení expozice 1 - 2 - 3 f-stops, popř. násobnou řadou 2 ND - 4 ND - 8 ND. Pro přehlednost uvádím tabulku značení. V horním řádku je odpovídající úbytek expozice v tmavé části filtru v jednotkách EV:

Ztmavení v EV+ 1 EV+ 2 EV+ 3 EV+ 4 EV
Singh Ray1 f-stop2 f-stops3 f-stops4 f-stops
Lee & HiTech0.30.60.91.2
Cokin2 ND4 ND8 ND

Aby toho nebylo málo, označuje Cokin svoje filtry ještě jako G1 a G2 (zřejmě podle síly ztmavení) a kromě toho i kódovým označením (P120, P121). Takže pro jeden a tentýž filtr od Cokinu můžete najít troje různé označení, např. P121s = G2 soft = 8 ND soft. Pokud vím, Cokin nemá v nabídce přechodové filtry o síle 16 ND (tedy 4 EV). Naopak jiní výrobci (např. HiTech) nabízí i jemné filtry o ztmavení 1/3 či 2/3 EV (ozn. 0.1 a 0.2).

Pozn.: Dále se budu držet označení dle Lee & HiTech (0.3, 0.6…).

Strmost přechodu má většina výrobců ve dvou variantách – hard a soft. Hard je ostrý přechod, soft je pozvolnější. U filtrů formátu 100 × 150 mm je hard přechod o něco pozvolnější, z důvodu předpokládaného použití na větší formát, ale ten rozdíl je nepatrný. Také mezi jednotlivými značkami mohou být drobné rozdíly ve strmosti.

A jaký filtr vybrat? Neexistuje univerzální filtr. Asi nejširší uplatnění mají filtry o síle 0.6 a 0.9. Pro východovky a západovky je výborný i tmavý filtr o síle 1.2 (4 EV) v hard variantě. Naopak 0.3 a slabší se u DSLR celkem snadno nahradí vytažením z RAWu, takže nejsou tak akutně potřeba. Řekl bych, že čím silnější filtr, tím je problematičtější jeho použití v soft variantě.

Výsledná strmost přechodu na fotografii je velmi závislá také na ohnisku objektivu. Čím širší ohnisko, tím je přechod na fotce strmější. Nejčastější využití filtrů je na širokých ohniscích a zde se také nejvíc projeví rozdíl mezi hard a soft přechody. Na ohniscích nad nějakých 50 mm už nemá moc smysl uvažovat o soft přechodech, protože hard přechody už jsou zde tak pozvolné, že se chovají spíše jako soft na širokých ohniscích. Kromě toho je strmost přechodu závislá také na použité cloně. Čím více je zacloněno, tím strmější se přechod jeví. Vliv clony ovšem není nijak markantní, výraznější je na delších ohniscích, na širokých velmi málo. Dalším faktorem, který má vliv na strmost přechodu je umístění (vzdálenost) filtru před objektivem. Čím dále jej od objektivu umístíte (vzdálenější drážka v držáku), tím strmější se přechod bude jevit.

Většina začátečníků dělá chybu, že koupí pro začátek jeden filtr „na zkušenou“. Nejčastěji jdou zpočátku do nějakého silnějšího 0.9 (aby to mělo grády) se soft přechodem (aby ten přechod nebyl tolik vidět). A to je podle mě chyba. Rozhodně neplatí, že soft je univerzálnější než hard. Skoro bych řekl, že je to naopak. Je stejně špatné (možná i horší), když použijete soft filtr na scénu s rovným horizontem, jako když použijete hard filtr na scénu s horizontem výrazně členitým. V tom prvním případě bude krajina i obloha nerovnoměrně ztmavená, u západovky či východovky bude slunce přepálené a zbytek oblohy tmavý, ve druhém případě bude přechod na krajině vidět. V obou případech filtr fotku spíš zkazí, než aby jí pomohl.

Osobně bych doporučoval 4 základní filtry – 0.6 a 0.9 ve variantách hard i soft. Tím pokryjete většinu světelných situací (navíc pro extrémní světelné podmínky se dají hard a soft varianty dobře zkombinovat).

Existují i další varianty, např. Singh Ray nabízí filtry s tzv. reverzním přechodem. To znamená, že přechod nejde shora od tmavé do světlé, ale naopak, nejtmavší část ne uprostřed filtru a zesvětluje se směrem nahoru. použití je hlavně na východovky a západovky, kdy je slunce těsně nad horizontem. Osobně s nimi bohužel nemám zkušenost. (AKTUALIZACE: od února 2010 nabízí reverzní filtry i HiTech - viz článek Reverzní přechodový filtr HiTech)

Držáky a redukce

Standardem v obdélníkových filtrech je systém Cokin, do jehož držáku pasují i filtry ostatních výrobců. Systém funguje tak, že na objektiv se našroubuje kovový redukční kroužek, který se vyrábí ve všech dostupných průměrech závitů objektivů. Tento kroužek má vnější průměr vždy stejný. Na něj se nasadí univerzální plastový držák, do kterého se už zasouvají jednotlivé filtry. Klasický držák Cokin má čtyři drážky, z toho jedna (nejblíž k objektivu) je užší a slouží pro speciální polarizační filtr od Cokinu (jiné filtry do ní nenacpete). Další tři drážky lze již použít pro běžné obdélníkové filtry.

Problém tohoto držáku je v tom, že na širokoúhlých objektivech (cca 12–18 mm na cropu 1,6) beznadějně vinětuje. A není to jen tak ledajaká vinětce ve formě ztmavení rohů – držák je v záběru nadrzo vidět a zakrývá značný kus záběru (po stranách). Inženýři Cokinu si to zřejmě uvědomili a vyvinuli proto další typ držáku speciálně pro širokoúhlé objektivy. Tento držák má pouze dvě drážky (opět jednu pro polarizák), je tedy tenčí a – taky vinětuje. A je to ještě horší, pokud používáte běžný šroubovací polarizák a držák nasazujete na něj.

Nechci spekulovat, kde udělali soudruzi z Francie chybu, protože si myslím, že je to od nich tak trochu schválnost – nutí tak zákazníky, aby používali jejich systémový polarizační filtr. Jenže to je v mnoha případech neohrabané, a tak nastupuje lidová tvořivost ve formě řezání držáku, přichytávání jednotlivých filtrů gumičkami, popř. úplná rezignace a držení filtrů před objektivem ručně.

Kutil Tim nebo zlaté české ručičky

Já jsem se po různých pokusech a experimentech vydal cestou domácí úpravy držáku od Cokina – prostě se odřežou nepotřebné zaclánějící části držáku. U těchto úprav je nutné se smířit s tím, že zbude pouze drážka na jeden přechodový filtr. Osobně doporučuji upravovat klasický držák, protože po odříznutí dvou předních drážek je paradoxně o něco tenčí, než ten širokoúhlý. Používám Canon 400D s širokoúhlým objektivem Tokina 12-24, který je k vinětaci poměrně hodně náchylný (víc než např. konkurenční Sigma 10-20). Držák jsem upravil tak, že při nasazení tenkého šroubovacího CPL filtru Marumi DHG + držáku Cokin tato sestava nevinětuje ani na 12 mm (v kolmé poloze držáku, při natočení už bohužel ano). Jiné kombinace těla a objektivu se budou samozřejmě chovat jinak, takže je vždycky potřeba držák upravovat na míru konkrétní sestavě.

Na následujících obrázcích (klikněte na obrázek pro zvětšení) jsem označil kritické části držáku, které je potřeba odříznout. Kromě přebytečných vnějších drážek si všimněte vnitřního plastového kruhu, který je tam zbytečně navíc (nevím, jestli je tam kvůli polarizáku od Cokinu, nebo jen technologických důvodů při výrobě).

Držák Cokin - pohled zepředu Držák Cokin - pohled zezadu

Držák Cokin - pohled shora

Pozn.: autor článku nenese žádnou odpovědnost za škody na majetku, zdraví či životech způsobené neopatrnou manipulací při úpravě držáku.